Vite, ja mam kamaradku Martu. Ona je takova sva, ona kdyz zacne nejakou hru, soutez, disciplinu nebo proste na neco kyvne, tak to je vzdycky svate. tedy ne obecne - jen pro ni. Dodrzi to, lpi na pravidlech (tedy pokud ji prilis neobtezuji) a vubec chce vyhrat.
Uz ji znam skoro 4 roky a dost intenzivne jsme ty posledni roky spolu travili na projektu s nazvem Tensing... To se vam pak stane, ani nevite jak, ze spolu travite vice casu, nez byste uverili, ze budete a hle, uz
- jite ze stejneho talire ci stejnym priborem,
- smejete se stejnym vecem,
- prebirate nektere navyky toho druheho.
Kecam, to druhe se nam jeste nestalo. Ale zpet k veci. Prebral jsem jeji navyk brat souteze a vyzvy vazne. To proto se ptam, zda tedy tech 30 ukolu naplnim jen tehdy, pokud splnim kazdy? rozhodne ano! to je jasne. Ale naplnim ten blogovy ukol tak, ze budu psat kazdy den?
Mam jinou kamaradku, jmenuje se slecna (aspon myslim, na svatbu me jeste nepozvala) Romana B. a tak napsala cituji: "super Peto, treba se to protahne. 30 dnu je kratka doba na sdileni vsech tvych myslenek. tesim se na pristi prispevek"
Fiha, pry "mych myslenek"... myslenek by bylo hodne, ale publikovatelnych poskrovnu...
Kdyz jsem byl kuprikladu v Australii psal jsem tam denik. ten byl docela zajimavy. furt se neco delo. kdyz jsem byl na ceste po Maroku, psal jsem jakesi zapisy z cest. Tusim ze se to jmenovalo Postrehy z Maroka. A bylo to uspesne a lidem se to libilo. Dnes uz tak nejak mam pocit, jak tak jezdim do Oldrichovic a zpet, ze uz toho neni tolik, co by stalo zato, aby to ctenare nadchlo. Dostal jsem od mych kamaradu Tomase a Stani knizku od Viewega, tak se na to podivam, jak se pise o normalnim zivote tak, aby to lidi zajimalo... ale zitra - zitra bych mohl treba popsat jeden prazvlastni den o tom a popsat, jak se behem jednoho dne da setkat 3 krat s policajty ☺ jo to vas pobavi.