v praci to bylo vice nez zajimave, je uzasne, ze se po kolik letech (?), mame 2010, skoncil jsem skolu 2004. tak ze po sesti letech praxe setkavam se zamestnanim, ktere me stale kazdy den dokaze prekvapovat novymi vyzvami. jak rika doktor Burke ve hre Podivuhodne odpoledne Dr. Burkeho:
" pet mrtvol za pet vterin... " a vystrazne mava ukazovackem " je to strasne, ale neni to nudne!"
tak tak nejak je to v te moji praci ☺
pote co jsem prijel z Trinecka, zamiril jsem k mame a stravili jsme pri veceri moc fajny cas. a to je to nevsedni v tom vsednim dni. ze si i presto vsechno hekticke stihnete uvedomit, ze ne vsechny vztahy, co prave zazivate, budou vecne. mozna ze jsem morbidni, ale jsem az tak daleko od pravdy? kdyz jste s nekym na stejne vlne, kdyz vite, ze tomu druhemu na vas silene moc zalezi, je to fakt tak vsedni? myslim, ze kdyz se toto stane, je to spise zazrak, vzhledem k tvrdosti duse, ve ktere obvykle, abychom se emocionalne zcela nerozpadli, podvedome sestrvavame....
ale dost filozofie. po veceri jsem stravil nejaky cas s Martou Fuzi. Ucili jsme se na nejakem poloprazdnem parkovisti ridit a motor meho Oplika trpel jako zvire. Ale veci budou a my nebudou, takze - who cares? ☺
V jedne kavarne, pri plodne diskuzi a pri popijeni zatracene dobreho Pina Colada, jsem pak prisel na neco, co me samotneho po tolika letech prekvapilo, ze jsem ani sam pro sebe jeste nezformuloval. Pozor, ted prijde teologicky rozbor, pokud vas toto tema vytaci, zastavte to tady a skocte na cteni zazitku jineho dne!
Nekteri mi kamaradi krestane znaji mou, z jejich pohledu zcela heretickou, myslenku a sice, ze pan Buh si mohl vybrat jakoukoli cestu, aby nam sdelil, ze nas ma rad vice nez sebe. A vybral si cestu sice morbidni, ale obavam se, ze jednu z mala efektivnich.
Premyslel jsem asi takto - co je dostatecne jasnym obrazem lasky? vezmeme napr. lasku matky ke svemu diteti. ta je v praxi je ochotna a pripravena za to dite zemrit. to je dostatecne, v nasem chapani lasky, jeji zrejmy dukaz. predstavte si situaci. 2. svetova valka. jste matka vydeseneho jednoleteho detatka. drzite ho v naruzi a s dalsimi patnacti lidmi sedite skrceni v seniku, ke kteremu se ze sech stran blizi nacisti a chteji zabit vsechny lidi z vasi skupiny, az je najdou. z te skupiny, kterou shledavaji coby podlidi, kteri se jim opovazili vzeprit. Vsichni tam sedi, ani nedychaji. je nadeje, ze kdyz zustanete ticho, nenajdou vas. nenapadne je, ze jste schovani nahore v seniku, pujdou dal do nejblizsiho domu. Vase dite v naruci ale vyciti tu tisen a zacne tise plakat. bohuzel ne dost tise. Mate dve moznosti:
1) dite udusite a nikoho z vas nenajdou
2) dite neudusite, najdou vas vsechny a zabijou vsechny vcetne ditete
Jste matka toho neboheho ditete a vase dcera/syn je vase vsechno. zabijete ji? rikate ano? tak bud nemate dost citu nebo jsem to nepopsal dost realne. rikate ne? ..... verim vam. 90% lidi by zareagovalo stejne.
a ted...
kdyz jsem popsal extremni lasku, ktera nam prijde vlastne, vuci vlastnim detem, prirozena, jak nejlepe lidem s temito myslenkovymi schematy nejlepe vysvetlite, ze je milujete nade vse?
predstavite svetu osobu, masam, obycejnym lidem cloveka, bytost, coby sveho syna. a toho pak dovolite zabit. je to totez jakoby ta matka chtela ukazat vsem lidem v seniku, jak je miluje a tak udelala to nejtezsi co muze. zapre sebe sama, zabije sveho syna/dceru a doufa, ze to ti lide ze seniku pochopi. co se nanestesti, zda se deje, je to, ze ti lide jsou tak nadseni, ze unikli jiste smrti, ze totalne zapomenou, co musela ta matka podstoupit, jak ji to muselo bolet. Toz me to dneska tak trefilo, ze evangelia se pokousi popsat prave tohle. jsem vericim osm let a doslo mi to az ted... ostuda.
Příspěvky
