30. den - konec blogovani

konecne jsem se dockal. byla to vskutku zajimava zkusenost. je to jako by se vam chtelo na zachod a ukoncit tu agonii nejlepe ihned. vy, co jste pivari, vite o cem mluvim ☺
no a kdyz se na ten zachod dostanete a ulevite si, uz vam ani neprijde, ze to byla az takova agonie a tesite se na dalsi pivo.
Timto ne mozna uplne stastnym podobenstvim se da nicmene dobre vyjadrit, jak se ohledne ukonceni tohoto blogu citim. byla to agonie. chtelo to znacne sebezapreni. ale kdyz uz to konci, je mi skoro lito, ze to konci a pustil bych se do dalsi tricitky. ale nebojte, vim, ze v nejlepsim se ma skoncit. mozna i proto bude Fisherova vlada jeste dlouho vnimana tak pozitivne, jak o ni smysli cesky narod. ☺Vezmu si z ni priklad....
---------------------------------------

dnesek byl fajny, pracovni. a kdyz jsem se dostal tesne pred sedmou z prace domu, uz jsem se tesil na pivko s Bazym. Tech temat, ktera zjistite, ze proste musite probrat! a s kazdym dalsim pivem zjistite, ze tech temat je vice a vice. Pripomelo mi to citat ze Tri kamaradu, který si tedy nepamatuji presne, takze budu parafrazovat:

Bar se pro nás stal kapitánským můstkem a my se odvážně pouštěli vstříc neznámu na zběsilé vlně života...

Remarque ale tusim rekl nejak jeste vznosneji. domu jsme se dostali v 1am, coz je v pracovni den jaksi nerozum. vstaval jsem v 6am. Po tricitce tohle neni dlouhodobe snesitelne. Takhle to fakt nemohu delat vecne... Bud se ozenim nebo se naucim sebekazni. Co je tezsi?